Šla jsem tam,
když nic mi nezbývalo.
Po procitnutí je kolem krásně bílo.
Sníh to není,
to jen čistota je
a já se dávám do dalšího boje.
Proč osude mě stále vyhledáváš,
proč otázky bez odpovědí mi dáváš?
Já nevím, jak přijmout tu pokoru,
když oči mé se stáčí nahoru,
kde nic není,
jen bolest převeliká
se láme a kolem mne to vzlyká.
Slyším to prázdno
a propadám se v něm
a doufám, jen doufám,
že je to špatný sen.