Vzdálený štěkot psa nad zahradami zní,

přivolá dávný pocit bezpečí.

Za oknem mlha obkličuje dům,

nevidím k brance, natož k sousedům.

Ulicí courám žlutou od listí,

ještě tu žádná auta nesviští

a mezi listy plno lískáčků,

s babičkou sbíráme je do sáčku.

Na dvorku betonovém puklém od války

navlékáme pak s dědou korálky

a celé odpoledne za brankou

kreslíme křídou s malou Ivankou.

To všechno donese mi štěkot ozvěnou,

dotkne se srdce, roky dále jdou.