Čas od času vyslyší venkovanka volání přátel z i60, obvykle ve čtvrtek sedne do železného rachotícího oře a vyrazí směr matička Praha. Zatímco pravé Pražanky přijdou do kavárny hezky v klidu, z domova a na čas, venkovanka doráží udýchaná, se zpožděním a s tvářemi zrůžovělými vzrušením. Nemůže za to zpoždění dopravního prostředku, venkovanka totiž vyráží s několikahodinovým předstihem. Pozdní příchod způsobuje nutkání projít se po chodnících, které Pražané většinou dobrovolně nebrázdí. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 8. srpna. V pěkném dni jsem si naplánovala vycházku turisticky exponovanými místy. Jak jsem si řekla, tak jsem udělala. 

Pražské toulání jsem začala u Bílkovy vily. Od ní jsem se vydala kolem Písecké brány k letohrádku královny Anny - Belvederu. Popojela jsem dvě stanice tramvají a vydala se ulicí U Brusnice přes půvabný Nový Svět k Loretě. Zamířila jsem na Hradčanské náměstí a po schodech dolů přes Malostranské náměstí až k Vltavě. Propletla jsem se davem na Karlově mostě a po nábřeží a Národní třídě se blížila k cíli.  Časově vše vyšlo, jak mělo, a já jsem se s pouhým pětiminutovým zpožděním na terase kavárny Adria vítala s kamarádkami z i60.

Cestou jsem si užívala atmosféru vrcholící turistické sezóny a snažila se ji zachytit objektivem mého fotoaparátu. Samozřejmě jsem neodolala a neodešla bez Hradčan, střech a zlaté kapličky na kartě, ale současně a vlastně přednostně jsem se snažila zachytit lidské hemžení. Jak se mi to podařilo, posuďte sami.