Po špičkách do dětství jít bych chtěla, 
zahrát si zas čáru tam u kostela,
pusu dát tátovi, zamávat mámě,
ta jediná všechno ví a dobře zná mě.

Na hlavě kohouta a mašle bílá,
byla jsem děvčátko jak něžná víla.
Bačkůrky v pytlíku a taška na záda,
do školy pospíchat byla by paráda.

Čítanku otevřít a smět v ní listovat,
že chvilku tu mohu být, z toho se radovat.
Touha být dítětem stále se navrací,
dětství však odešlo, víc se už nevrací.

Čím více se vzdaluje dětství, má mladost,
tím více tam utíkám, je to má radost.
I když mi slzička po líci kane,
mám krásné vzpomínky, tak díky za ně...