Stojí tam déle než sto let,

v něm ukryt je můj dětský svět,

a také mládí rozverné,

lásky tajné  i nevěrné..

Tam jsem snívala potají,

že se budu líbat i v tramvaji,

až přijde ten, který snad

bude mě mít opravdu rád.

Mladší brácha i s rodiči,

to dnes už se nedá naklíčit,

to, co se nikdy už nevrátí,

jak koleje, co zmizely u tratí.

Co zbylo, jsou jenom vzpomínky,

starostlivost mojí maminky

a tatínkova láska bez výhrad,

dali mi vše, co mohli mi dát

Dům stojí tam, kde stojí,

a já se tak trochu bojím,

že v naší schránce poštovní

nenajdu už  listy osobní.

Já dávno někde jinde žiji,

v sobě mám jistou nostalgii,

a moji drazí tiše spí

na konci města za zdí hřbitovní.