Jitko, zázraky se dějí.

Děkuji všem za milé komentáře, také je mi Chorvatsko blízké, už z mnoha důvodů, ale návraty se mi nedaří už celých 7let, a já jsem dala ten slib, který možná už nesplním, a já jsem zvyklá své sliby plnit, jenže okolnosti jdou zatím proti mě, a to mě dost mrzí, jsem ráda, že většina z vás pochopila, o čem v básničce píši. Děkuji.

V 1969 jsem s kamarádkou procestovala stopem Jugoslávii od Italských hranic až po Albánii a zpět domů. V Dubrovníku se nám tak moc líbilo, že jsme do moře hodily drobné peníze s přáním, ještě se tam někdy vrátit. Splnilo se mi to skoro po čtyřiceti letech. Moře miluji, ať je to v jakékoli zemi. Přeji Ať se vám plní i vaše návraty.

Jitko, sliby se mají plnit. Tak já Ti z celého srdce přeji, aby i Tobě se to povedlo.

Hezké vzpomínání..*******

Vím, že už před pár lety ses tu přiznala, jak toužíš znovu po moři. Něco jiného je vlastní slib a něco jiného různé okolnosti. Ale jak píše Jana, ve vzpomínkách jsi u moře často a možná tu blízkost prožíváš víc než mnozí, kteří se tam jedou hlavně vykoupat a opálit.

Jitu, tak ohledně lásky a obdivu k moři a touze jej znovu spatřit, jsme dvě ;-) . Moc krásně jsi to vyjádřila verši. Věřím, že si ten slib splníš.

i když se říká: slibem nezarmoutíš, ale z veršů je naprosto jasné, že ve Vašem případě se slib splní, tak hodbě štěstí...

Jitko, já ti moc přeji, ať se ti podaří tvůj slib dodržet. Ve vzpomínkách se k němu vracíš často a ve verších moc hezky.

Moc hezký slib.