Bylo hodně slávy, když v roce 2003 byl uskutečněn projekt, o kterém jsem slýchával ještě jako kluk. Jako rodilý Mladoboleslavák jsem to přivítal skutečně s povděkem. Jednalo se totiž o t.zv. zahloubení železnice pod úroveň silnice vedoucí z Mladé Boleslavi na Liberec.

Do té doby byla vlastně Mladá Boleslav rozdělena na dvě poloviny, na město jako takové a čtvrť Habeš. O rozdělení se postaral železniční přejezd tratě vedoucí z Mladoboleslavského hlavního  nádraží na zastávku Mladá Boleslav-město a dále na Starou Paku. Za mého mládí se říkalo, že závory jsou staženy celkem denně  pro průjezd vlaku a časté šibování celých 10 hodin. Něco na tom asi pravdy bylo, neboť kdykoliv jsem chtěl tento přejezd přejít, chodil jsem tudy do školy, byly závory vždy dole. Svoje by mohli říct asi také řidiči, jejichž auta stála z obou stran závor velmi často a tvořila dlouhé fronty.

Tímto počinem, snad v historii města dosud nejdražším a snad i nejvýznamnějším byla těmto prodlevám učiněna přítrž. Dnes je v těchto místech velká světelná křižovatka, která je určitě chloubou města a jedete-li autem kolem Bondy centra, které tu mezitím vyrostlo, nikdy byste nevěřili, že zde někdy jezdil vlak.