Píšu ti Amálko oslavnou báseň,
netušíš, že ve mně probouzíš vášeň,
vždyť já jsem do tebe čím dál víc blázen,
každým tvým pohledem cítím se blažen.

Vždy, když tě zahlédnu, jdou na mě mdloby,
nevím co udělám fakt nevím coby,
stojím jak zmrazený jsem prostě mimo,
není to počasím není to zimou.

Taji jak na jaře roztají ledy,
už ani ve tváři nejsem tak bledý,
dělá to naděje kterou mi dáváš,
to je ta nejlepší životní zpráva.