Vážím si života svého, vážím si života druhých, děkuji za ranní probuzení do nádherného východu slunce i za kapek deště, stejně tak za bělavého sněhu. Dokonce i za tuhého mrazíku. Každý můj okamžik života je krásný. Mám pro koho žít, s kým se radovat a svěřovat se s nějakým trápením.

Za velké trápení považuji současnou situaci u nás ohledně metylalkoholu. Vůbec nemohu pochopit, jak někdo může být tak zlý a dovolí si udělat takovou hroznou věc, zákeřně nalévat do alkoholu smrtící dávku jedu!

Copak si vůbec neuvědomuje smutnou a bolestivou sílu okamžiku, která nastane když někdo umírá? Má snad onen trápič opačný pocit, neuvěřitelný pocit blaženosti? Toto jednání je neodpustitelné! Ani několikaletý trest není dostatečným odčiněním toho, co onen člověk provedl! Až bude za mřížemi, možná zalituje, že dlouho nespatří let ptačích per, možná jeho myšlenky povedou k pokání, ale co je to platné, tolik zmařených životů. I oslepnutí je k uzoufání.

Snad v dalším životě svoje chyby onen nekalý provinilec napraví. Bude lepším člověkem. Moc bych si to přála.