Vstupuješ do mých dveří,
do končin důvěrných,
dnes už se nezešeří
a usnout byl by hřích,
poselství známých kroků
mé dveře nemíjí
a láska bez nároků
se štěstím opíjí.

Vstupuješ do vzpomínek,
vnímám tě v povzdálí,
dech s vůní konvalinek,
když jsme se líbali,
vyznání pomíjivá
mi sídlí v paměti,
lásky však neubývá,
nemizí ve smetí.