Brali to jako naprosto přirozenou věc. Sobota byla den jako každý jiný. K odpočinku byla určená jen neděle. Pro mladší ročníky je to sice něco naprosto nepředstavitelného, ale bylo to tak. Pětidenní pracovní týden byl u nás zaveden až v roce 1968 a změna se odehrála po složitých jednáních a propočtech, zda to negativně neovlivní ekonomiku celé země. A tak se ještě dlouho potom vyhlašovaly mimořádné pracovní soboty.

Inspirací byly zvyky běžné v Sovětském svazu, kde se vyhlašovaly takzvané subotniky. Šlo o to, že tam lidé chodili do práce v sobotu, zadarmo a dobrovolně. Přesněji, se slovem dobrovolně operovali komunističtí funkcionáři, čímž dávali světu najevo, že občané Sovětského svazu nadšeně a z vlastní vůle budují nový svět i ve dnech, kdy by se mohli válet pod břízkami.

U nás se soudruzi výjimečnými pracovními sobotami inspirovali i po zavedení pětidenního pracovního týdne a jejich dobrovolnost vlastně také byla povinností. Zkrátka, když byla po roce 1968 nějaká ta sobota vyhlášena jako pracovní, kdo nechtěl mít problémy, nedovolil si protestovat. Aby se to dalo lépe přežít, tvůrčí Češi začali pro výjimečné pracovní soboty vymýšlet různé bizarní názvy. Kromě ruských subotniků se vžil především název mamulovka podle bývalého krajského tajemníka komunistické strany v Ostravě, který mimořádné pracovní soboty vyhlašoval velmi rád a často. Rozhodně tam probíhaly častěji než v jiných regionech. Jmenoval se Miroslav Mamula, a tak vtipní Ostraváci vymysleli mamulovky.

Postupně se však od nich upouštělo, protože pracovní morálka  o mimořádných pracovních sobotách nebyla vysoká. Jistě, v těžkém průmyslu či některých dalších oborech se pracovalo vždy stejně, tam se ulívat nešlo, ale v kancelářích a různých úřadech šlo především o tom, jak ten den v klidu přežít. Tak se přišlo do práce, trošku se poklidilo, poklábosilo, a když byl vedoucí fajn, tak se co nejdřív zmizelo domů. Vlastně šlo o následek zrušení povinných pracovních sobot, který vyšuměl do ztracena. Podstatou bylo, aby mimořádné pracovní soboty nahradily svátky, které na daný rok připadaly. Zkrátka, aby socialistická ekonomika šlapala. Přechod z běžných pracovních sobot na současný dvoudenní víkend, jak ho známe dnes, totiž nebyl hladký.

„První experimenty se zaváděním volných sobot se u některých podniků objevily už kolem roku 1960. Uvažovalo se i o tom, že by se místo soboty zavedlo volné pondělí,“ uvádí historik Martin Franc. Dodává, že zavedení volných sobot výrazně změnilo životní styl Čechů. Odrazilo se to například v obrovské zálibě v chataření a chalupaření. Zkrátka, Češi začali houfně užívat dvou volných dnů.

Ještě v šedesátých letech se určitou dobu střídala jedna sobota pracovní a jedna nepracovní. „Postupně se od nich upouštělo, protože se ukazovalo, že ekonomicky nemají takový význam, jak se od nich očekávalo. Přesněji, pracovní morálka při nich nebyla na dostatečné výši,“ podotknul historik. Češi a Slováci si tehdy zkusili, jaké to je mít každý týden dva dny volna, zvykli si a nějakou tu pracovní sobotu už nebrali jako samozřejmost, ale jako nutné zlo. Kdo mohl, tak si ji v práci jen tak nějak odseděl, takže se postupem času ukázalo, že jsou k ničemu.

Ta poslední mimořádná pracovní sobota byla vyhlášená v březnu 1989.