Chůze na zledovatělém povrchu je otázkou především biomechaniky lidského těla.

„Základem je pevný stoj s nohama rozkročenýma asi na šířku pánve, který je stabilní. Díky malým krůčkům a přenášení váhy z jedné nohy na druhou, rychleji se střídající za sebou, nedochází k tak velké destabilizaci těžiště těla, jako když děláte kroky dlouhé. Našlapujte na celá chodidla spíše přes špičku než přes patu,“ říká MUDr. Michaela Tomanová.

Samozřejmostí je v tomto případě i dobrá podrážka vaší obuvi s hlubokým zimním dezénem. Hladké podrážky nechte raději doma. Tím, že se kroky za sebou rychleji střídají, se vyvažuje stabilita těla, protože nedochází k tak velkému vychýlení těla do stran, kdy bychom na ledě mohli ztratit rovnováhu.   V případě, že hrozí nebezpečí pádu, pomůže také, když snížíte těžiště těla tím, že v kyčlích, kolenou a kotnících uděláte mírnou flexi (mírný ohyb), jakoby jste chtěli do mírného podřepu. Těžiště těla tak přesunete níže a získáte opět větší stabilitu a stojnou základnu. Ruce přitom v žádném případě nedávejte například do kapes.

„Naopak, pokud k chůzi nepoužíváte žádnou oporu (například hůlky, berle, apod.), je dobré nechat ruce roztažené mírně od těla. Zvýšíte tak nejen stabilitu těla, ale také budete mít ruce připravené k případnému tlumení pádu při uklouznutí. Takto můžete předejít těžkým úrazům a zraněním pohybového aparátu,“ dodává Michaela Tomanová.

Pokud jde o lidi vyššího věku, kteří již mají narušenou stabilitu a koordinaci, je vždy nejdříve dobré zvážit, zda je vůbec nutné v takovémto počasí ven vyrážet, protože i když dodržíte všechna tato pravidla, může i tak dojít k pádu.