Myslím, že, řekne-li se Prosek, představí si většina Pražanů sídliště. Tak jako já do nedávna. Od doby, kdy jsem se na doporučení knížky o výletech po Praze na něj vypravila, už vím, že tato část Prahy, konkrétně starý Prosek, má své kouzlo a skýtá nejedno překvapení. A to jen kousek od MHD. Stačí dojet dvě zastávky autobusem od metra Prosek, nebo opačným směrem opět dvě zastávky z Palmovky, vyjít kousek do kopečka ulicí Na Rozhraní – a vstoupíte na území přírodní památky Prosecké skály. Po několika metrech vás pohltí příroda, pískovcové skály jsou pod vámi i vedle vás, jdete lesem po pěšině, kterou jste si zvolili, a hluk velkoměsta je kdesi v nedoslyšnu. Jiná pěšinka vás přivede blíže k civilizaci, kde se vám otevře neobvyklý pohled na město. Vrátit se můžete stejnou cestou, nebo vyjít na silnici v oblasti Střížkova. K zastávce nějakého autobusu to nebudete mít daleko. Ať tak, či onak, doporučuji vám dojet ke stanici metra Prosek a najít Litoměřickou ulici. Ta vás po chvilce dovede ke krásné stavbě, kterou byste v sousedství paneláků asi nečekali, k románské bazilice sv. Václava. Patří k nejstarším stavbám na území Prahy; byla založena již v 11. století. Během své existence byla několikrát poničena; její současná podoba je proto výsledkem řady pozdějších oprav a úprav – jak praví kniha, poslední ve století osmnáctém. A jak pravím já – ve století 21., neboť ve chvíli, kdy jsem ke kostelu přišla, bylo jeho průčelí částečně zakryto lešením a mřížová brána byla zamčena. Přesto se mi podařilo udělat pár fotek, na nichž je vidět, že kostel se svým nejbližším okolím je moc hezký. Nabízím vám je k prohlédnutí, spolu s fotkami z Proseckých skal.