Po šikaně v přijímači jsem se dostal na odloučenou jednotku do bezvadné party a vojna byla rázem výborná, Měli jsme hodného velitele, nevážili jsme si toho a občas jsme mu způsobili vrásky. Tenkrát jsme přes ostrou hotovost utekli na zábavu a následoval trest. V 10 hodin večer nám po telefonu vyhlásil poplach a já motospojka jsem pro něho jel domů. Po cestě mi několkrát přikázal zastavit, zmizel ve tmě, ale nic mi neřekl. Po příjezdu na barák rozdělil vojáky do šesti dvojic a úkolem bylo přinést v co nejkratším časem obálky označené číslem dvojice. Která dvojice bude nejrychlejší, dostane opušťák. Trasa se měla absolvovat s plnou polní na zádech. Při balení se dohodli, že půjdou co nejpomaleji, aby se velitel nevyspal, když vymýšlí takové hlouposti.

Dvojice startovaly po dvaceti minutách a kupodivu se první přiřítili v čase 45minut celí uříčnění a tím porušili dohodu. Já s dozorčím Petrem jsme se domnívali, že nás to mine, ale po doběhnutí prvních nás velitel poslal zabalit si polní a budem startovat jako poslední. Při balení jsme se domluvil, že překonáním času potrestáme zrádce. Petr měl totiž na šatně za kabáty schovanou motorku, takže pojedeme na ní. Mělo to ale háček, protože při vytlačování prkna na chodbě vrzala a dělala kravál. Velitel před barákem drnkal na kytaru, já začal silným hlasem zpívat Askalonu a motorka byla připravená za barákem. Do vsi jsme potmě a bez motoru sjeli. Pak už bylo hračkou objet místa a sebrat obálky. Motorku jsme nechali ve vsi, sedli na lavičku a já sledoval čas. Dohodli jsme se, že zrádce překonáme o dvě minuty, ale já se sekl o deset minut a náš čas byl místo 43 minut 33 minut, a přesto, že jsme kopeček ve vsi vyběhli, dorazili jsme svěží a nezpocení. Poslední dvojice dorazila v čase 2hodin a 5minut. Viděli totiž světlo naší motorky a mysleli,.že velitel kontroluje, jestli mají polní, a tak se před námi schovali  Potom nemohli najít svoje rance v kopřivách.

Velitel věděl, že jsme provedli něco nekalého, a tak nám opušťák nedal. Dlouho na mně vyzvídal, jak jsme to dokázali, ale tvrdil jsem, že nám to prostě sedlo.Teprve, když jsme odcházeli do civilu, jsem mu řekl pravdu a zasmáli jsme se tomu.

Kdo byl na vojně, určitě má podobné zážitky, rád vzpomíná na kamarády a možná současným klukům vojna schází.

Vzpomínky, nitka stříbrná, náš život provází, občas je na ní uzlíček - znamená nesnázi

Klubíčko nitky stříbrné ve stáří rozmotáme, vždyť mládí bylo kouzelné, uzlíčky vynecháme.

Soutěžní příspěvek - Sledujete magazín i60 delší dobu, ale ještě jste neměli odvahu či příležitost zapojit se aktivně do dění na tomto portálu? Pak oslovujeme právě vás! Buďte aktivní a vyhrajte velkokapacitní flashdisky či přímo tablet Lenovo! Více informací o "Soutěži pro nováčky" včetně jejích pravidel najdete na tomto místě.