Správně to možná je, že není malých rolí, ale já tvrdím, že není malých cílů. Asi před třemi lety jsme si s manželem slíbili, že se vydáme na malý turistický výšlap z Rejvízu na Zlatý Chlum. Na rozhledně jsme byli již několikrát, ale nikdy trasou z Rejvízu. Člověk míní, (pánbůh) život mění. I když to není žádný velký cíl, tak moje zdravotní situace mi nedovolila, abychom jej uskutečnili.
Až včerejší den, předposlední srpnové úterý 2017, bylo nejen počasí jako stvořené na procházky, túry, výšlapy, ale i vše ostatní bylo v „cajku.“
A tak jsme se vydali na pohodovou malou túru k dobytí 26 metrů vysoké rozhledny Zlatý Chlum.
Podle návodů našich zlatohorských přátel jsme se rozhodli jít trochu jinou cestou, než vede turisticky značená trasa. Nešli jsme po „červené“, ale šlapali jsme po lesní, neznačené cestě po vrstevnici.
Do cíle jsme dorazili před polednem, vyšlapali jsem 140 schodů na ochoz krásné, opravdu krásné rozhledny a kochali se výhledy jak na Jeseník, tak i na Českou Ves, Supíkovice, ale i na Nyské a Otmuchovské jezero. Byl sice mírný opar, ale výhled byl slušný i díky tomu, že kolem rozhledny nerostou stromy až do nebes.
U rozhledny je hospůdka (zvenčí nic moc, uvnitř je to lepší) a venku turistické posezení. Můžete si zde posedět, sníst přinesenou svačinu a nebo si něco na zub koupit v hospůdce.
Přestože jsem jesenický patriot, musím se zmínit i o své rozladěnosti, a to hned na třikrát.
První rozladěnost: turistické posezení u rozhledny – nutně potřebuje opravu. Lavice i stoly drží pohromadě snad jen silou vůle. Sedejte proto opatrně, prosím.
Druhá rozladěnost: cedule WC vás pošle do zaminovaného pole za hospodou. Ne doslova, ale ten pocit musí mít každy, kam šlápnout a nešlápnout? Protože jediná kadibudka pamatuje zřejmě ještě minulé století, a to dobu předválečnou. Nejsem tak silná povaha, abych do ní nahlédla nebo dokonce vstoupila. A zřejmě ani mnoho ostatních. Přičupnu a papírové kapesníčky zastrčím klackem do listí, ale mám pocit, že vše je marné. Papíry jsou prostě všude, fuj tajbl, pane přednosto.
Třetí rozladěnost: mám hlad jako vlk. Auto parkujeme na hlídaném parkovišti u penzionu Rejvíz (celodenní parkovné 40,-- Kč), a tak za místo pozdního obědu volíme práve penzion Rejvíz (je to ten s historickými vyřezávanými židlemi). Celý den mám chuť na smažený sýr. V restauraci voní česnečka. A tak si objednáváme česnečku, smažák a hranolky. Páni, při placení zírám. Právě jsem snědla nejdražší smažák ve svém životě. Za jednu porci smaženého sýru platíme 140,-- Kč. Podotýkám, cena je pouze za plátek sýru.
Shrnutí: v penzionu Rejvíz už nikdy obědvat nebudu. Ještěže jsme si nedali kuřízek. To by byla cena jak za celou drůbežárnu i s ředitelem.
Víte co, pojdte se raději se mnou podívat na nějaké fotky :-) :-(

Více o Zlatém Chlumu na: http://www.jeseniky.net/rozhledna-zlaty-chlum