Od dětství k dědství

život tě klátil,

kdo létal vzduchem,

ten se nezablátil.

Kde jsou tvé hračky

a kamarádi tví?

Teď tlučeš špačky 

a sčítáš vlastnictví.

Peníze, domek,

dvě auta v garáži.

Komu to odkážeš

na nebeském nádraží?

Co stačíš udělat?

Už se to točí.

Čas chvatně odjíždí

jak opilý kočí.

Nenajdeš tajemství

čtvrtého rozměru –

lásky a pokory.

Tlačíš se do směru

přeslepé uličky,

tichého zoufalství,

poslední honičky

za krásným bohatstvím.

Už nemůžeš dostávat,

ale nestačíš dát,

nestačíš schovávat

a nestačíš si přát.

Jas tvého nitra

pozměnilo stáří.

Dožiješ se jitra?

Ty divný hospodáři!