Čas letí jako bláznivý..., dovolte mi vzpomínku na jedny abrahámoviny.

Do vlasů sedlo ti tak trochu popela.

Pár vrásek pak pod nimi vrylo se do čela.

Tělo však odmítá důkaz - ne jediný,

že tikaj zmateně životní hodiny.

Do vlasů sedlo ti tak trochu popela.

Nic se však nevrylo do duše, do těla.

V poledne, navečer, nad brzkým ránem

hodiny pochopí, kdo je jim pánem.

Do vlasů sedlo ti tak trochu popela.

Ty vrásky sluší ti, myslím že docela.

Ve vlasech sluší ti i barva pepř sůl,

kéž hodiny odbíjí teprve půl.