Noční mládenec objímá svítání,unavenou hlavu pokládá jí do dlaní.

Neopouštěj mě Jitřenko má lásko,

zůstaň ještě chvilku krásko,

nenech mě rozpustit v mlžné cáry,

nepokládej mě na studené máry.

Po zemi roznášel jsem stříbrné pásky,

tvořil jsem cestičky pro všechny lásky.

Upřímná láska je podivná věc,

někdy pálí jak horoucí pec,

jindy mrazí až to zebe,

za to prý může anděl z nebe.

Ještě chvíli Jitřenka noc v náručí chovala,

a pak se na nebeskou pouť vydala.

Bledne si noc a pomalu mizí,sluneční království je jí tak cizí.

Jen stříbrné pásky,cestičky lásky tu po ní zůstaly...