Prstem kreslím do písku, do ouška větru přání šeptám,

srdíčka tvořím z oblázků a už se na nic, na nic neptám.

Štěstím zcela pohlcena, chtěla bych žít v obrázku,

slyšet jenom vlídná slova, slyšet jenom na lásku.

Vnímat šelest křídel ptačích, zřít tvůj úsměv, to mi stačí.

Vlčí máky v obilí asi by se divily,

že opíjí mě vlahý vánek, jahod plný bílý džbánek,

do studánky dlaně nořím, líce chladím, celá hořím.

Boty v ruce, bosa běžím, to své snění dobře střežím.

Modré nebe, slunka svit, jen tak šťastna mohu být....