Vzpomínání u fotek z dob útlého dětství až po dobu součastnou bývá plné emocí. Při některé fotce slza ukápne,některá vyvolá úsměv na tváři.

Každá fotka vyvolá spousty vzpomínek. Na dětství, na nové kolo, na nové šaty, na první lásky, na svatbu, narození dětí, jejich dětství, jejich lásky a manželství. Pak na příchod každého vnoučátka. To už jsem měla foťák ,a tak se plnila alba fotečkami vnoučat od narození až po dnešek. Starý foťák nahradil nový a album na fotografie nahradila složka v počítači a fleška. Vnoučata vyrostla, nejstarší vnuk už vydělává, z jedné vnučky je zdravotní setřička, druhá půjde na výšku, třetí do učebního oboru. Nejmladší vnuk ještě chodí do základky.

Tak všechno uteklo a zůstávají jen vzpomínky a dům je rok od roku prázdnější. Když se podaří a sejde se celá rodina, dochází i na alba s fotkami, vzpomínáme, a tak to má být. Čas je neúprosný a zastavit ho nelze.