Slunci

Mnozí na tebe pějí chválu

a vzývají tě: sviť jen, sviť.

Já však se směle hlásím k málu

těch, co nemusí tě denně mít.

Jsi na mě příliš agresivní,

ukrývám se před tvou září;

a náladu mou neovlivníš

kladně, ač se, jak chceš, snažíš.

Na nebi vítám každý mráček,

za který se krátce schováš,

když se musím vedrem vláčet,

mumlajíc si drsná slova.

Dešti

Nejsi zrovna moc oblíbený,

kazíš prý lidem náladu

a taky fotky z dovolených,

ať od moře, či od hradů.

Ve mně vzbuzuješ pocit blaha,

útěchy i touhy žít.

Až uvěřit se někdy zdráhám,

že dokážeš i uškodit.

Smýváš mi vlídně smutek z duše,

jsi pro mě balzám hojivý.

Tuším, že nad mým zvláštním vkusem

se asi mnozí podiví.

Větru

Tebe snad mají všichni rádi,

aspoň jako lehký vánek,

když rozehřátá těla chladí

a přináší v horku spánek.

Já těším se z tvé dravé síly,

jsi pro mě symbol volnosti.

S tebou ve vlasech v slastné chvíli   

od starostí se oprostím.

A užívám si šťastně taky,

s čím málokdo je spokojen:

když po obloze ženeš mraky

a bičuješ déšť do oken.