Přesto, že poznala kus světa, celý život vzpomínala na své dětství v okolí Budišova nad Budišovkou. A přesto, že se sem v dospělosti už nikdy nevrátila, považovala zdejší krajinu za nejkrásnější na světě…

Joy se sice narodila v Opavě, ale dětská léta trávila v osadě Seifenmühle, která leží na dně dnešní Kružberské přehrady. Mimochodem, praděd Joy Adamsonové, Carl Weisshuhn, je tím mužem, který nechal vytesat ve skalách kanál, aby voda z řeky Moravice proudila do nedalekých papíren v Žimrovicích.

Dnes je toto vodní dílo národní technickou památkou, kterou obdivují turisté. Tak malebná, že i autorka silného příběhu z africké divočiny na ni nezapomněla, je tedy krajina kolem Budišova nad Budišovkou, města na hranici Moravy a Slezska. O co krásnější je tu příroda, o to těžší byl život lidí v minulosti. Město poznamenaly válečné vřavy, požáry a nemoci.

Sedím na kopci a dívám se na místa, kde se odehrála jedna z nejznámějších bitev mezi pruskými a rakouskými vojsky. Stalo se to na planině sevřené okolními kopci. Kdo ví, jak tenkrát vypadaly zdejší lesy, ale fantazie pracuje naplno a tak právě na okrajích lesa určitě stáli rakouští vojáci…

Je druhá polovina osmnáctého století, pruský král Fridrich II obléhá strategické město Olomouc. Docházejí mu zásoby a tak se z Pruska vydává na pomoc konvoj s proviantem a žoldem. Právě tady, u Budišova, Guntramovic a Bohušova si na 10 tisíc Prušáků počkal v té době už generálmajor Laudon se šesti tisíci císařskými. Boj trval několik dní a Laudon zvítězil. Pruský král se pomoci nedočkal a s nepořízenou od Olomouce odtáhl. Lípa na kopci se nazývá „zlatá“. Vojáci si prý v jejich kořenech zakopávali zlaťáky. Ernst Gideon von Laudon byl necelý měsíc po bitvě povýšen – stal se polním podmaršálkem. Dnes tudy netáhnout pluky ani rakouských ani pruských vojsk.

Přestože si toto místo oblíbili turisté, ani oni tady netáhnou v nekonečných konvojích. Je tady spíše klid na to, aby člověk mohl rozjímat a přemýšlet o krajině a o lidech, které ta krajina poznamenala. A třeba i o životě Joy, v níž tato místa formovala lásku k přírodě. Krajina je tu opravdu famózní – horizont netvoří žádné ostré křivky, je to spíše taková vlnovka táhnoucí se horizontem.

Za návštěvu stojí muzeum břidlice, která dávala lidem v tomto drsném kraji obživu. Barokním skvostem je kamenný most se sochou svatého Jana z Nepomuku a historii vypráví nejen kostel Nanebevzetí Panny Marie, ale též historický hřbitov, na kterém mimochodem odpočívají i prarodiče Joy Adamsonové, jejíž původní jméno bylo Frederika Viktorie Gessnerová.