Můj život se k stáru mění, cítím se jak na nádraží,
mezi prsty čas uhání, jen já čekám, už nikam nepoběžím.

Stojím tiše a sleduji, jak ubíhá čas...
minuta střídá minutu, hodina za hodinou.

Jen já čekám, snad žiji, snad sním,
honím se za vidinou...

Tolik bych chtěla políbit nebe, pak letět nízko nad zemí,
zachytit ranní opar v dlani, však marno všechno snažení.

Také bych chtěla zpívat jak slavík a z jarní břízy mízu pít,
po skalách skákat jako kamzík, 

prostě dál obyčejně žít...