Brýlle nosím téměř čtyřicet let. Pouze na čtení. A vadí mi stále víc. Do samoobsluhy je sebou nenosím. A proto stále častěji vyhledávám pomoc bližních. Třeba obyčejná lněná semínka. Na sáčku přečtu tak akorát SEMÍNKA. Ovšem LNĚNÁ SEMÍNKA, to už nepřečtu. Velikost písma je totiž asi třetinová. 

Rozhoda jsem se. Musím se zbavit brýlí.  Začínám cvičit.

Po probuzení, ještě než vstanu, koulím očima. Určila jsem si číslo 12. Dvanáctkrát se podívám co nejvíce nahoru - dolů. Dvanáctkrát vlevo - vpravo. Dvanáctkrát úhlopříčky. Dvanáctrát koulení vlevo a vpravo. Pak zaostřím do dálky a do blízka. Protřu dlaně a přiložím na oči. Uklidním a vstanu.

To budu dělat až do doby, kdy brýle potřebovat nebudu.

Před začátkem cvičení oči zavřu silným stiskem. Tak, aby zaslzely. Aby se zvlhčily, a lépe se jim kroužilo.

Už jsem začala.