Máme tu rozmarné léto,
ptáci zpívaj kytky kvetou,
ve stínu je třicet devět,
zalezlý jsem jako medvěd.

Druhý den se zimou třesu,
když jdu na vycházku k lesu,
teploměr snad k nule klesá,
letmý pohled na nebesa.

Valí se z nich proudy vody,
letím se skrýt do hospody,
hromy blesky průtrž mračen,
oděv můj jest celý smáčen.

Zas se vzduch ve výheň mění,
vždyť je to již na zbláznění,
jaro léto podzim zima,
jak to kdysi bylo príma!