Milí přátelé, omlouvám se, ale dnes vás nikam nepozvu. O místě, kde žiji, jsem již psala. Psát o Praze, jako o svém rodišti, to bych mohla, ale o Praze tu již bylo psáno a moc pěkně.

Moje maminka říkala, že mám boty z toulavého telete a asi i kočovné předky. Ano, ráda se toulám. Po českých krajích, po Slovensku i zemích vzdálených. Není rozhodující, na jak dlouho. Všechno to toulání končí stejně: Jedeme domů. Domů! V tom jednom slově je obsaženo vše, co ke mně patří a co mám ráda.  A pak si najdu chvilku a zajedu do Prahy provést kontrolu. Stoupnout si na schody fakulty a jen tak po očku juknout na Hradčany. Jsou tam, tak je vše v pořádku.

 A to je domov můj.