Když květen se rozvoní

a básník skládá verše z květů,

co otevřou i okno zapomnění

na prošlou vstupenku do mládí,

celý kraj voní po šeříku,

jak tenkrát, když patřil nám svět.

A milenci jsou stejného věku,

jak my před půl stoletím,

ruku v ruce jdou proti proudu času,

polibky chutnají po jahodách

v ten specifický čas

a všichni toužíme po lásce.

Svět patří našim vnukům,

co právě maturují,

držíme palce a věříme jim,

před půl stoletím jsme také byli

studenty, co patřil jim svět.

Tak hodně štěstí přejeme!

Babičky, dědové, co mají letos

půl století od maturity,

já, on i ty, i ostatní,

a láska jde zase kolem nás

v ten maturitní čas,

stejně jak tenkrát ...