Ležím si na trávě a dívám se nahoru,

na modrou, překrásnou nebeskou oblohu.

Na této obloze mráčky se dělají,

hrají si, skotačí, nikdy dost nemají.

Maličcí beránci zrovna se rodí,

i na té obloze takhle to chodí..

Vítr je umělec a mráčky mění,

v útvary překrásné, podobné snění.

Ticho je kolem mne a já se kochám,

do snů se kolébat s radostí nechám.