Po bruselském teroru došlo k viditelným změnám i v přelidněné Praze. Po ulicích chodí se samopaly vojsko i policie. Při odpoledním návratu z práce seděli v našem autobusu dva statní policisté s ležerně položenými samopaly na kolenou. Střelbu na cestující ale v tuto chvíli nezahájili.

Na stanici metra Sherwood se dalo prokličkovat mezi policisty a vojáky se samopaly na prsou, projít mezi policejními auty, psy a teprve pak opustit válečnou stanici.

Zachmuřené jeptišky s pochýlenými hlavami chodily samostatně, beze zbraní, střežily slovo Boží nenásilně. Křesťansky a vlastenecky bojovaly proti islámu, bez samopalů.

Městem se míhaly blikající majáky policistů a sanitek, kvílely jejich houkačky.

V tramvaji bylo také vše jinak. Tlustý, vyžraný a ožralý kriminálník chlemstal v sedě láhvové pivo, až usnul. Sklenice se v zatáčce převrátila a pivo vtékalo podlahovými spáry do dolních elektrických rozvodů. Z těch se začal valit dým! Začal jsem se bát o život, tak jsem přesedl do přední části tramvaje.

Také nic moc. Seděl tam na krku tetovaný kriminálník a štěstím si pohvizdoval. Ptal se mne na název příští stanice, vlídně jsem mu odpověděl a raději hned vystoupil. Zda kovová tramvaj vzplanula až v další stanici, to už nevím?

Zatím je válka Islámského státu jen ve frankofonní části Evropy, jak proběhnou celé Velikonoce v tak vzdálené Praze, nevím?