Včera byl krásný, téměř jarní den. Sluníčko se činilo jak mohlo. Vylákalo mne i řadu dalších lidí do parku. Šla jsem na procházku s přítelkyní a jejím pejskem - Čikinou, která mě na smluveném místě bujaře přivítala, jak mívá ve zvyku. Ví, že mám pro ni piškotek, který hned smlsne.

Tráva se už nesměle zelenala, ale stromy ještě váhaly otevřít své pupeny. Mezi travou se objevily první kvítky fialek a orsejí. Stromy po mírné zimě měly kmeny porostlé mechem a lišejníkem, takže se zelenaly také. Jejich staré kmeny a silné větve proti modrému nebi působily až mysticky.

Na malém ostrůvku uprostřed rybníka už hrdě seděla labuť na vejcích, aby se svými potomky celé léto oživovala park. Její partner svědomitě hlídal, aby měla klid a hned výhružně připlul ke břehu, kde pobíhala malá Čikina. Ta ale o něj neměla zájem, hledala si tu klacíky, které pak vítězoslavně nesla v tlamičce.

Prošly jsme parkem a příjemně unavené vycházkou šly domů s hezkým pocitem, že jaro už je opravdu tu.