Když je člověk dítětem, každý den se mu přihodí něco poprvé. Je to vzrušující, úžasné, lákavé, dobrodružné. Ale z čista jasna se přihodí i věci nepříjemné, nepochopitelné, které dětskou dušičku vystraší a dlouhý čas ji trápí.
Jednou v zimě jsme se procházeli lesem v okolí Brna. Mimořádně tehdy napadlo velké množství běloučkého prachového sněhu, les byl tichý a zachumlaný jako v pohádce o Mrazíkovi. Malá neteř skotačila v závějích, snažila se ze sypkého sněhu vytvářet koule a s výskáním je házela po Harykovi, který nadšeně štěkal, chytal koule do čumáku a pobíhal jako splašený.
Turistická cesta náhle křížila silnici. Kvůli nezvyklému a nečekanému množství sněhu řidiči raději nevyjížděli a silnice byla docela pustá. Neteř přeběhla na druhou stranu a něco kutila v závěji na krajnici. Najednou Haryk zaznamenal, že ho jeho kamarádka opustila a se štěkotem se vrhl za ní. A právě v této chvíli ze zatáčky vyrazilo auto. Neteř viděla auto i Haryka a chtěla psa zastavit. Křikla tedy: "Haryku, ne! Stůj!" Ale pes uslyšel svoje jméno a tím radostněji skočil do silnice. Ozvala se rána, zaskučení a Haryk padl několik metrů od silnice do křoví. Řidič nezastavil.
Stáli jsme nad zraněným Harykem a bylo nám jasné, že umírá. Nemohli jsme mu nijak pomoci, ani mu jeho utrpení zkrátit. Neteř zoufale plakala a pořád křičela, že je to její vina, protože psa k sobě zavolala. Nebyla k utišení. Nevěděla jsem, co dělat a bála jsem se hlavně o ni, aby ze strašného zážitku ještě neonemocněla. Další projíždějící řidič uviděl shluk lidí s plačícím dítětem a nabídl nám pomoc. Aby mu pes neumazal potahy, naložil ho na umělohmotný "pekáč", který tehdy sloužil dětem k sáňkování a odvezl nás do Brna na veterinární pohotovost. Tam psa uspali, ošetřili, zašili mu rány a na pár dnů si ho nechali na pozorování. V tramvaji cestou domů seděla neteř jako zařezaná, bledá, zoufalé oči. Najednou se ozvalo na celou tramvaj:
"Uáááá..., až se Haryček probudí, už mě nebude mít rád za to, co jsem mu udělala!"
"Ale to víš, že bude, až se vzbudí, bude nadšením bez sebe, že tě vidí a hned k tobě poběží."
Chvíli bylo ticho a zase: "Bééé...., a dědeček už mě nebude chtít vidět, že jsem Haryčkovi ublížila."
"Vždyť ty jsi mu neublížila, byla to nehoda. A už neplač."
"Ale dědeček to nepochopí a bude se zlobit, že jsem na Haryka volala."
"Nebude a už nebreč. Dědečkovi řekneme, že Haryk skákal a spadl do jámy v lese."
Neteř se na chvíli uklidnila a najednou zase výbuch pláče.
"Béé, béé, to já jsem Haryčkovi ublížila, teď je nemocný a ke všemu ještě budu lhát dědečkovi!"
Chudinka malá, byla to její první bolestná zkušenost a jak jsme pochopili, nejhorší pro ni bylo, že by měla lhát dědečkovi. Poprvé. Haryk se uzdravil bez následků a žil s námi ještě dalších 13 let.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %
-
Kvíz i60 - 10. týden
Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český…
- Foto dne
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1801
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %