Nejsem jedináček, mám dva starší bratry. Mamince jsem ráda pomáhala v kuchyni, ale hlavně když něco pekla. Líbilo se mi to hlavně proto, že používala elektrický šlehač.

Bylo mi 7 let (bratrům 8,5 a 10) a blížil se 8. březen. Chtěli jsme mamince udělat radost, a protože jsem uměla se šlehačem zacházet, domluvila jsem se s bratry, že upečeme mamince dort. Kluci měli obavy jak to dopadne, ale nakonec dali na mne, že to zvládnu. Dali jsme dohromady své malé úspory a nakoupili potřebné suroviny. Máslo a vajíčka, na které nám vyšly peníze, jsme nakoupili hned jak jsme šli ze školy. Zbytek, mouku a cukr jsme použili z maminčiných zásob. Dorazili jsme domů, a protože by nám to ale nestačilo na klasický dort, rozhodli jsme se a těsto upekli v hranatém srnčím hřbetu. Forma nebyla moc velká a tak nám to vyšlo.

Zápalky jsme doma neměli nebo je naši před námi schovávali, ale používali jsme zapalovač, který zajiskřil a zapálil plynovou troubu. To udělal starší bratr. Ve šlehači jsem ušlehala máslo (dnes se říká utřít máslo do pěny) a přidala cukr a žloutek. Potom jsem rozkrojila upečenou dortu, namazala džemem, protože krému jsem měla málo. Slepila jsem to dohromady a celé jsem to trochu namazala krémem. Do zbytku krému jsem přidala trochu kakaa a pořádně promíchala. Vzala jsem plátěný pytlík na zdobení a naplnila krémem.

Pak přišlo to nejdůležitější a nejtěžší. Bratři jenom koukali a čekali, zda něco zbude, aby to mohli sníst. Nazdobila jsem dortu pouze malými pusinkami (puntíky) a do středu napsala MDŽ. Bylo to kostrbaté, ale měli jsme z toho radost. Protože se blížil čas, kdy se měla vrátit maminka, vše jsme společně uklidili a umyli, abychom se neprozradili. Dortu jsme schovali do spíže na místo, kde jsme předpokládali, že maminka nepůjde. Plátěný pytlík jsme pověsili nad kamna, kam ho dávala i maminka aby se dobře usušil. Byli jsme hotovi.

Maminka přišla z práce a nic neřekla, tak jsme si mysleli, že nic nepoznala. Až přišel tatínek, tak jsme zašli pro dort a všichni společně mamince popřáli.

Bylo to velké překvapení i pro tatínka. Ten nám řekl, že kdybychom mu o tom řekli, tak nám přidá peníze, ale to už by nebylo tak velké překvapení. Maminka se začala smát a řekla, že se pořád divila, proč nad kamny visí pytlík na zdobení, když ho uklízela. Málem to všechno prasklo. Přesto ale byla ráda a potěšilo ji to.

Dort byl výborný a večer už nic nezbylo. Ještě dnes se olizuji, když si na to vzpomenu.