Poprvé když otevřete oči,

to do života člověk vkročí.

Pak poprvé je slyšet křik - jsem tady ,já chci ŽÍT.

Pak přijdou krůčky první a první mami tati.

Do školy prvně člověk vkročí a z první lásky hlava se točí.

Však není třeba života se bát, když člověk člověka má rád.

Pak první, přestává být častokrát.

A první bolest přinese i přes tu se přenese.

Ten rytmus zpomaluje - je to znát a poprvé se začne bát,

že zapomene, co to chtěl a mockrát jsi odešel.

Pak poprvé si řekne DOST!   

Mám důchod. Když zapomenu, budu se ptát

poprvé či častokrát?

Poprvé, poprvé, co jen jsem to chtěl...

...to životem jsem šel.