Jednou takhle před začátkem adventu jsem se přemluvila, že než naaranžuji do okna vánoční iluminaci, přeci jen dříve než samotné okno z obýváku do ulice umyji i žaluzie (od much).

Vyndám z okna četné rostlinstvo, do vědérka si napustím teplou vodu, kydnu jaru, dojdu do špajzu, ohnu se potmě za dveře do kouta, vezmu jako láhev s octem, šplíchnu, namočím hadr, napěním, přistavím štafle, vylezu, MYJI - z obou stran žaluzie. Nechám oschnout, aby se mi pak neslepily, mezitím se zešeří (no ona byla i tehdy celý den spíš tma). Když beru v koupelně okenu a čistý hadr, tak jdu kolem linky, vezmu tu láhev jakože s octem, že ji dám zpět do špajzu - a nazdar sokole - on to byl slunečnicový OLEJ! Nehnu brvou, no tak to mám i nakonzervované, co?! Vytáhla jsem žaluzie nahoru a kupodivu, sklo jsem ani umaštěné neměla, vyleštila jsem ho okenou dobře.

No a pak jsem teprve vyndala ze skříně vánoční kometu. Vysypu to vše z obalu na parapet a chybí mi jedna přísavka s háčkem. Tak přerovnám celý skříňový nástavec, kde mám uloženy vánoční dekorace asi tak za 50 let zpátky a NIC. Pak si na to vezmu konečně brejle a přísavku najdu zaháknutou někde uprostřed vánoční komety. A pak to pověsím nejdřív tak, potom opačně, aby byl více schovaný kablík, rozsvítím, vrátím kytky, rozestavím figurky. Vyfotím. UFF!! Konečně i u mě Vánoce, vánoce přicházejí!

P.S. Už jsem se na to byla podívat za tmy i zvenčí, ženská jedna marnivá.