Nestydím se přiznat, a není to tak dávno, jsem si myslela, že "Alhambra" byl proslavený noční podnik v Praze. Také jsem se domnívala, že Sierra Nevada je jakési pohoří pro kowboje na "Divokém Západě". No, nebyla to úplná hloupost, jedno i druhé se potvrdilo, realita splynula s bujnými představami filmů či četby. Byla jsem poněkud překvapena existencí obou těchto realit v jiné, tentokráte opravdové, podobě. Španělsko přede mnou odhalilo i další "temná"místa mých znalostí.

S vypůjčeným autem se blížíme k městu, které proslavila zase píseň. Ta mi utkvěla kdysi v mé dětské hlavě. "Granáádóóó...". Je to tak.Španělská Granada a nad ní ty kowbojské hory, Sierra Nevada. V horkém létě se na jejich vrcholcích bělá sníh. Blížíme se po stu kilometrech nádherných prostorných cest, které vypadají jako exkluzívní dálnice, a přesto se na nich neplatí poplatky. Kolem se míhají rozložité háje prastarých olivovníků, které svým majitelům zajišťují těžké živobytí. Uprostřed dálnice pruh rozkvetlých oleandrů. Bílé, růžové, červené. Nádhera. Stále zvedám k očím fotoaparát, abych si je zvěčnila.

Na této "dálnici, nedálnici" se pohybujeme téměř sami. Někdy potkáme auto místních zemědělců, málokdy vůz cizí značky. Cizinci zřejmě létají letadly a místní nemají čas, možná ani peníze, na výlety. Je tu předepsaná "stodvacítka", a ta se přísně dodržuje, i když široká a prázdná cesta láká ručičku tachometru k vyšším výkonům.Jiná země, jiný mrav.

Před branami Granady provoz trochu zhoustne, ale nezastaví se ani na minutu. Plynule se přibližujeme po zřetelných ukazatelích k centru svého zájmu - Alhambře. Rozlehlé parkoviště je téměř plné. K okýnkům pokladen se vine dlouhý had čekajících turistů. Máme vstupenky zakoupené přes internet a vyplatilo se. "Had" se nás netýká a máme jistotu, že se dnes určitě dovnitř dostaneme. Černý pořadatel ukázňuje "frontu" a nás pouští do haly k prázdnému okénku.

O něco později se ocitáme  v pohádkovém paláci, uprostřed "Tisíce a jedné noci ". Pravda, je zářivé a horké odpoledne, ale ta nádhera je "tisícová". A není to pro nás ani na jednu noc, ale stěží jen na půl dne. Budeme mít co dělat, abychom to vše obešli.

Komplex paláců a zahrad středověkých muslimských vládců se táhne spolu s pevností nad městem. Pevnost - Alcazabu, i když je zde nejstarším místem, pro tentokráte vynecháme, je podobná té v Málaze. Necháme se okouzlit precizní nádherou sídla maurského panovníka. Sličné dámy z harému, jistě početného, nahradili turisté ze všech koutů světa. Je tu rušno, blýskají fotoaparáty, nad vším bdí oko pořadatele, usměrňující tok návštěvníků. Je náročné ve vymezeném čase chtít vstřebat všechnu tu filigránovou krásu vytvořenou před sedmi sty lety islámskými mistry.

Nádherné světlé sály vypadají jako šperky. Žasnete a necháte se na chvíli unášet fantazií. Jak tady asi žily sultánovy oddané krasavice? Užívaly si komfortu této "šperkovnice", nebo bojovaly o přežití ve vyšperkované "kleci"? V sále určeném pro sultánovu favoritku vás lehce zamrazí. Jak často mohla, mohla-li vůbec, opustit tyto prostory? Palác jistě střeží mnohá tajemství. Luxusní "Lví patio", na jehož fotografii narazíte ve všech průvodcích, ale mně se pod přímým sluncem nepovedla, je nejvyhledávanějším místem. Je obklopeno nádherným sloupovím s krajkovými oblouky a za nimi tajuplné místnosti se stropy plnými hvězd. Světlo přichází jen z několika "vyšívaných" oken. Pro hemžení turistů s fotoaparáty nemáte šanci se zasnít, natož si vychutnat tu tajemnou atmosféru nejsoukromějších místností muslimských panovníků. Právě stojíte ve "světle a stínu" Harému a Serailu.

V 16.století vystřídal muslimského vládce s harémem katolický král se svým dvořanstvem. Asi to nebylo jen tak. Nicméně dobytý a nabytý majetek byl svou neobvyklou krásou pro evropského panovníka tak ojedinělý, že zůstal se vším všudy zachován. Na "vladařském kopci" později přibyl palác ještě jeden,ve slohu renesančním. Svou mohutností a korpulentností tu působí trochu jako "slon v porcelánu". Rozsáhlé zahrady,všude kolem, skrývají nejen letní sídlo muslimských vládců, ale i propracovaný zavlažovací systém.T ady konečně můžete spočinout, skrýt se před zraky zvídavých očí stovek turistů. Denně se jich tu může vystřídat "jen 8 400". Ani tak se na vás vždy nemusí dostat.

Okouzleni a unaveni Alhambrou šplháme z posledních sil na protější kopec do starodávné muslimské čtvrti. Na historické centrum "Té opěvované Granady" už dnes nedojde. Je čas na zpáteční cestu k moři. "Bylo to překrásné a bylo toho dost", ozval se Nezval a já jen dodávám: Asta da vista, Granado, město se jménem po granátových jablkách.

P.S.To jsem také nevěděla.