Dvacátý říjen byl dnem statistiky. Shodou okolostí jsem se v tomto období, před rokem, prvně nesměle objevila na portálu i60. Nevěděla jsem nic o jeho fungování. Nevěděla jsem, co od něho mohu očekávat, co mne čeká. Rok je relativně dlouhá doba. Uvědomuji si, kdyby mne portál nezaujal, určitě bych tady již dávno nebyla. Všimla jsem si, že jsou zde někteří lidé již od roku 2012. Vím, že mnozí již nepublikují a snad jen nahlížejí. Předpokládám, že každého, kdo píše, zajímá i ohlas jeho článků v komentářích a počet zhlédnutí u vydaných článků.

Dovolte, abych vám předložila moji roční statistiku. Předpokládám, že každý druhý čtenář nyní zaklapne PC, když se dozví téma, či když uvidí jméno autora. A i s tímto právě v mé statistice počítám.

Za rok jsem napsala šedesát článků s celkovým zhlédnutím 50 tisíc. To množství mne udivilo a potěšilo. Vím, že počet zhlédnutí není počet přečtení. Kdyby každý druhý čtenář články nečetl a pouze otevřel, jak předpokládám, a to je dosti tvrdé kritérium, tak je to 25 tisíc přečtení. A to je již slušná řádka čtenářů.

Průměrný počet zhlédnutí u jednoho článku je 50 000 : 60 = 830

Nejnižší počet zhlédnutí článků je 300, nejvyšší asi 2500.

Průměrný počet zhlédnutí u článků každý den, během jednoho roku, je tedy 50 000 : 365 = cca 140 zhlédnutí každý den v roce.

Největší počet zhlédnutí 2500 měl článek Trochu netradiční představení spisovatele Lubomíra Müllera. Dále článek XXXL porcelán ve Stodůlkách 2200 zhlédnutí a Můj recept: výroba domácí ořechovice 2200 spolu s Úvahou o velké módní soutěži.

Další nejvyšší ohlasy mají články týkající se cestopisů zejména z Chorvatska a pak gastronomie.

Básně jsem zkoušela napsat jen výjimečně, přesto dvě byly úspěšné. Jedna s tajtrdlíkem vzbudila nevšední zájem. Jmenuje se: Přijdeš? Přijď. Druhá: Vánoční honička, či pohodička?

Je zajímavé, že články, které vzbudily největší ohlasy a diskuzi, se neshodují s nejvíce zhlédnutými. Většinou jsou to i články, které patří k mým nejmilejším. Jsou to: Moje vernisáž: Naše zlatíčka, milujeme je!; Další výlet, tentokrát na chorvatský Hvar; Jarní fotopříběh: Jaro je nový život a mládí!; Můj největší zážitek: Táta bohém; Moje energie: Není energie jako energie!

Přesto za nejúspěšnější a pravděpodobně i do budoucnosti za nejčtenější považuji článek vydaný před měsícem, 19.9.2015 s názvem Kuk do OSN. Již nyní má přes tisíc zhlédnutí.

A nyní ještě něco málo o času, který jsem strávila přípravou článků. Na jeden článek počítám průměrně tak tři hodiny. První nahození na PC, rešerše, korekce, stahování fotografií a umístění na portál. Nejvíce času zaberou ty fotografie. Takže 60 článků x 3 hod = 180 hodin. Pokud budu počítat šesti hodinovou pracovní dobu, tak 180 : 6 = 30 dní. Články mi zabraly během roku celý měsíc práce, včetně sobot a nedělí, při šesti hodinové pracovní době. Že bych se nad sebou měla zamyslet? Je to ztráta času, nebo není? Toť otázka...

25 tisíc přečtení x 5 min přečtení jednoho článku = 125 tisíc minut = 125 000 minut : 60 = 2083 hodin : 6 hod = cca 350 pracovních dní po 6 hod. To znamená, že jeden člověk by četl kontinuálně celý jeden rok v šesti hodinové pracovní době tolik textu, kolik odpovídá 25 tisícům přečtení. Tak to tedy tomu člověku, říkejme mu, íčkový šílenec, opravdu nepřeji!

Nikdy mne nenapadlo, že bych někdy zapisovala, natož publikovala svoje příběhy a fotografie. Díky i60 jsem to zkusila a děkuji jak redakci, tak i všem čtenářům za tuto možnost. Doufám, že jsem vás touto statistikou neotrávila a že je pro někoho snad i zajímavá. Uděláte si také pro zajímavost svoji statistiku? Jsem technický typ, tudíž snad tuto pohnutku u mne pochopíte. Jdu si vsadit Sportku, spočítala jsem si, že bych podle statistiky měla konečně vyhrát.

Děkuji za váš čas, děkuji za vaše komentáře. Moc si toho vážím.

Poznámka redakce: Vážení čtenáři, už brzy pro vás chystáme možnost, abyste si své články mohli (nejen statisticky) sami uspořádat a vyhodnovovat. Vyčkejte na upgrade magazínu i60, který se nezadržitelně blíží.