Tak to nevím, jak to zvládnu. Budu po páteční noční službě, to nezamhouřím oko a jako scvrklou stařenu mě v Letňanech nikdo nepozná. V 6.00 jsem mazala domů a hup do postele. V 9.30 jsem se probudila do krásného slunného dne. Snídaně, něco na sebe, do tašky domácí vajíčka pro dceru, ještě kuk do zrcadla... no nazdar! a vlak v 10.54 mi nesmí ujet. V tom vstrčil hlavu do dveří syn, který nemá nikdy na nic a pro nikoho čas, protože ho firma zcela pohltila a povídá: "Mamko, já tě tam hodím." Musela jsem se štípnout, abych věděla, že ještě nespím. Den začal nádherně.

Ruch a hluk v OC Letňany si pamatuji z loňska. Trumfuje se s hudbou a moderátorem. Jakmile se vítáte s přáteli a přejete úspěch našim SENIORSKÝM DĚVČATŮM (ten termín se mi líbí), přestanete hluk vnímat. Štěbetáme, říkáme si komplimenty a hlavně obdivujeme oděvy, účesy, líčení a vůbec celé naše kamarádky manekýnky. Přejeme jim úspěch.

Předvádět spodní prádlo je těžké. Spodní díl se obléká na jemné punčocháče a doplňuje se průhlednými závojíčky, kanýrky, stuhami... Tak jsem to dvakrát před lety na přehlídce viděla. Bylo to decentní, roztomilé. Na této přehlídce mě překvapily barevné doplňky... vlajky, fábory, křídla, opasky... přišlo mi to tak trochu Moulin Rouge a fakt si ani nevybavuji to prádlo samotné. Zaniklo. Ale mladé manekýnky byly krásné, dlouhonohé, usměvavé, perfektně chodily na vysokých podpatcích s kroky do zipu. Děti byly roztomilé jako vždy a velmi se mi líbili mladí muži, takoví sportovní kluci, kteří se nám předvedli pěkně z blízka.

Konečně naše děvčata. Paráda. Přirozenost, důstojnost, nadhled, perfektně upravené, sebevědomé, v hezkých modelech... módní přehlídku prostě rozsvítily.  Musela jsem tleskat a tleskat. Tak krásně prezentovaly seniorský věk, tak zkušeně předvedly a nabídly zboží jednotlivých butiků.

Jsem ráda, že jsem vás, seniorská děvčata, zase viděla, že jsem tam byla!