O Albánii jsem nikdy zvlášť nepřemýšlela a mé informace o ní měly úroveň školních vědomostí. S Albánci jsem se setkala pouze jednou, a to, jak už se u mě, co se týče cizinců, stává takřka tradicí, na půdě vojenského archivu. O to víc jsem překvapila i sama sebe spontánním rozhodnutím jet tam na dovolenou, k němuž mi dopomohla nabídka ve výloze cestovní agentury v Praze - Hájích, znějící: Objevte dosud neprobuzenou krásku Albánii.

Od března, kdy jsem si zájezd rezervovala, až do 28. 9., tedy dne odjezdu, uplynula poměrně dlouhá doba, přinášející převratné události spojené s migrační vlnou. Ačkoliv se zprávy nedotýkaly přímo Albánie, přesto červíček pochybnosti zahlodal. Země, kde je převaha věřících muslimů? Do toho několik ne zcela pozitivních hodnocení země z pohledu návštěvníků a varování mých známých. Výsledkem toho bylo, že jsem se vůbec netěšila, a kdyby mi někdo nabídl možnost storna s vrácením peněz, asi bych přijala.

Teď jsem tedy zpátky, plná čerstvých dojmů. A hned zkraje říkám, že převažují dojmy pozitivní. A jsme u toho, že i zájezd spoluvytvářejí sami lidé, počínaje delegátem a konče vlastními účastníky. V tomto ohledu jsem asi měla velké štěstí. Ale i nezávisle na tom mě Albánie oslovila a potěšila:

* Je to země četných přírodních krás, neponičených dosud agresivní civilizací. Má nádherné hory, přírodní i umělé jezero, starobylá městečka s dochovanou architekturou minulosti, archeologické památky, klidné moře a čisté pláže.
* Je to země dostatečného nerostného bohatství a rychle se rozvíjející ekonomiky, která navzdory totální izolaci během pěti desetiletí komunistické diktatury celkem úspěšně navazuje kontakt s Evropou.
* Je to země náboženské snášenlivosti, kde vedle sebe i spolu v rodinách žijí muslimové, křesťané i bezvěrci (diktátor Hodža prohlásil zemi v roce 1967 za ateistickou) a žádní z nich se neprosazují na úkor druhých.
* Je to země obyvatel vstřícným k prvním turistům, které přijímají s ochotou i zdrženlivostí, pramenící z respektu, ale zatím bez pragmatické obchodní servilnosti, známé často z jiných destinací.
* Je to země, kde vedle sebe stále ještě žije minulost a přítomnost, kde můžete spatřit dobytek, pasoucí se takřka uprostřed města, zarostlé vlakové koleje, přes něž běžně přecházejí lidé, autobusové zastávky bez jízdních řádů, obydlí připomínající slumy, díry do kanálů s ukradenými poklopy a větší či menší hromady odpadků za plotem domu, ale kde na pobřeží v délce několika kilometrů, kde před 20 lety rostl jenom les, stojí dnes nedozírná řada moderních hotelů, kde hlavní dopravní tahy země obstarávají silnice s charakterem dvouproudových dálnic, kde ve městech najdete dokonale vydlážděné chodníky, kde na každém kroku narazíte na lékárnu a ne pouze obchod s potravinami. A kde stavební ruch zaznamenáte i o víkendu.

Jak nám řekl náš delegát Altin, Albánec, žijící léta v Praze: Albánii musíte brát tak trochu jako folklór. Pak jí lépe porozumíte a možná si ji i zamilujete.

Ale o rozhovoru s Altinem, hlavně na téma Senioři, a mých některých osobních zážitcích na zájezdu až příště.