Hned po vstupu po pravé straně byl děkanát Fakulty mechanizace s paní Příhodovou za okýnkem ve dveřích, matkou všech studentů v tísni, tajemníkem Dvořákem a děkanem prof. Mikanem, později doc. Pěkným. Přihlášení, převzetí indexu, vyřízení stipendia a do Šámalovy posluchárny na sraz celého budoucího ročníku. Je nás přes osmdesát, z toho tři děvčata a kolem třiceti Slováků. Fakulta mechanizace byla založena před nedávnem a je jediná v republice. Novými pojmy je naplněn celý den: semestr, zápočet, zkouška, index, vojenská katedra, povinné nepovinné přednášky, menza, skripta atd. Šla z toho hlava kolem.

Po týdnu se v hlavě všechno pěkně usadilo, přestal nám vadit i hluk tramvají, které s pravidelností sobě vlastní křižovaly v obou směrech Letenskou pláň kolem Kolonky hluboko do noci a poslušně jsme v plném počtu "nabíjeli" Šámalovu posluchárnu, pilně psali poznámky a zírali, s jakou noblesou předstupovali přednášející před studenty, oslovovali je "Dámy a pánové" a dokázali vzbudit zájem i o ty nejteoretičtější problémy. Jen v marxismu-leninismu jsme byli soudruzi a soudružky.

O naši přízeň se nemuseli nijak ucházet vojáci, soustředění na vojenské katedře s plukovníkem Čeřenským v čele a jeho "štábem", kapitánem Zavaďákem, majorem Žulou a kapitánem Karhanem. Shromáždili nás v posluchárně a už to šlo jedno za druhým: "Vztyk! Pozor!" Vešel plukovník Čeřenský a když stoupl za katedru, zaznělo "Sednout!". Z projevu vyjímám jenom technické záležitosti. Ostatní nás celkem nezají malo: každý týden ve středu nástup "na vojnu" v předepsaném oblečení /jakési vojenské zelené montérky, zelená košile, zelené trenýrky, zelená kravata, zelená lodička, černé kanady a plynová maska v zeleném futrálu, kde si mnozí nosili svačinu a bylo pak problematické po náhlém povelu "Masky nasadit!" nasadit si na hlavu pytlík od maminčiných buchet. A tak jsme vždy ve středu zezelenali. Trvání - čtyři roky, dvakrát o prázdninách měsíční cvičení a závěrečné zkoušky.Skončíme prý jako absolventi s možností v následné šestiměsíční vojenské prezenční službě stát se důstojníky. Světlá perspektiva.

S ubíhajícím časem se počáteční obavy z náročného studia začaly rozptylovat a nejvíce to pozorovala Šámalova posluchárna. Blížila se však první vážná hrozba: uspět při zápočtech a zkouškách za první semestr. Situace byla pro mnohé o to složitější, že na stipendium musel být dodržen průměr ze známek všech zkoušek, který byl někde kolem dvou.