Do tmy mám oči otevřené

a bledý měsíc na mne zírá.

Chci prohlédnout a čekám na ranní rozbřesk.

Nepřichází a já tady zasažená trpím.

Měsíc, co viděl tolik milenců, se směje

a nebo pošklebuje?

Už se v tom nevyznám.

Mám počkat a nebo odejít s měsícem tam,

kam odchází, když slunce ho drsně střídá?

Slunce mě vysává víc, než si zasloužím,

a nikdo to nechce zastavit.

Tma vytváří obrazy  a já ji už nechci ztratit.

Zavírám oči v míru a bolest mizí.