Čekání na nové šaty, které maminka nechala ušít, bílé se spodničkou, na rozbitá kolena při divokých hrách. Hlavně čekáme, abychom už byli těmi dospěláky. Čekáme na svého vysněného prince z pohádek, které nám předčítala babička. Čekáme na léto i zimu stejně nedočkavě.

Na první nesmělé slůvko chlapce, který nás zve na schůzku, sice nepřijel na tom bílém koni, ale stejně je to pro nás princ třeba s kytarou. Rozpačité tisknutí rukou, čekání na první polibek, na večerní snění o tom, jak právě on je ten pravý. Také na zklamání, když tomu tak není. Tak čekáme na toho pravého, se kterým chceme žít vysněný krásný život až do smrti. Také na první vydělané peníze, které z části utratíme za dárek pro maminku.

Pak se konečně dočkáme toho svého vyvoleného prince a nastane čekání na svatbu a slůvko ano.
Čekáme na své první dítě, na jeho první úsměv a slůvko máma. Na první společnou báječnou dovolenou. Když vážně onemocní blízký člověk, s nadějí čekáme na jeho uzdravení. Někdy čekáme na zázrak uzdravení marně. Poznáváme bolest, beznaděj, smrt svých blízkých.

Často očekáváme od života, že to bude nádherná procházka růžovou zahradou. Pak přijdou první starosti s dětmi, někdy i s manželem. Snažíme se vychovat děti k obrazu svému, a když se nám to tak trochu podaří a děti vyletí z hnízda, čekáme na první vnoučata. Také se můžeme dočkat toho nečekaného, rozvodů svých dětí. Když se konečně dočkáme toho důchodu, tak se také dostaví zdravotní problémy a pocity osamění.

Někdy ani na nic nečekáme, jen prostě žijeme svým každodenním životem. Jsme rádi za každé ranní svítání, čekáme na návštěvu svých dětí a vnoučat, čekáme na peníze, které se poslední roky nějak stále víc kutálí pryč.
 
Ještě chvíli budeme čekat na ty lepší zítřky a nemyslet na to, co nás čeká. Život lidský, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr. Moudrá slova ze Švejka.

Nakonec dojdeme k závěru, že čekání na šťastné dny je mnohdy krásnější, než ty údajně šťastné dny samotné a že v dospívání jsme nosili růžové brýle, v dospělosti čiré, které s přibývajícími léty jsou stále šedivější. On vlastně ten život utíká bez čekání i s čekáním stejně rychle, to nikdo z nás neovlivní. Každé nové ráno slunečné, zamračené i mrazivé je stejně jinak nové a nakonec - co si budeme povídat -  vždyť šedá barva je moc hezká...