Toužím
se ukrýt ve tvé náruči,
touhu
mou však tvůj chlad umlčí.
Láska se rozbila
dávno již tomu,
láska se rozbila
za bouře
ztratila v burácení hromu.

Nejdříve lehounce
praskla jak zrcadlo,
od rohu k rohu,
prosbu svou vyslala
k samotnému Bohu.

Chtěla jsem posbírat
ztracené střípky,
však obraz té lásky
již nebyl mi blízký.
Střípky se změnily
ve slané slzy,
snad ještě přijde láska,
snad přijde brzy.

Touha nespoutaná,
co neodvál ani čas
čeká na lásku tiše zas.
Touha po úsměvu,
po srdci,
co druhému rozumí,
jak jít životem dál,
tichounce napoví.