Jako žák jsem šlapal o něco hůř než na mistráku, po škole jsem žil, lze-li to tak nazvat, bohémským životem. Protože pan profesor byl podobného naturelu jako já, po zkouškách na estrády nebo v rámci tvůrčího rozletu jsme chodili do hospody pana Panovce, něco málo pracovali, trochu víc hráli karty a trochu i popili, a pokud jsme to přehnali, uložil nás pan Panovec do hostinského pokoje, kde byla nad postelemi polička a v ní spousta knih. Z jedné z nich, která se jmenovala "Duchovno kolem nás", mně pan profesor četl v jednu hodinu ráno pasáž o tom, jak je možno si na duchy přímo sáhnout a domluvit si schůzku třeba s Karlem Hašlerem. Jindy jsem se probudil, naštěstí brzy ráno, ve sborovně průmyslovky, uložen na gauči za skříněmi, kde obvykle odpočíval mezi vyučováním pan profesor Novotný, řečený Gunca.