To asi nejsem já,
kdo slýchá hezká slova,
a sklíčka růžová
si stejně neuchová.

To přece nejsem já,
ten případ pro zasmání,
kdo lásku rozdává,
a sám ji neubrání.

To možná budu já,
hledící do daleka,
co stranou zůstává,
ať štěstí nepoleká.

Prudká i střízlivá,
jak touha po volnosti,
to budu nejspíš já
v životní velikosti.