Ticho

Próza/poezie

Ticho

Datum: 23. 5. 2015

Diskuze: 9

FOTO: Elena Valeriánová

Miluji ticho
ranního rozbřesku
to ticho
co je jak balzám
na bolavou duši
to ticho
ve kterém se jen
ptačí tóny tuší
ticho
mlhavého rána
kdy z malovaného hrníčku
voní káva

Nesnáším ticho
jenž je předzvěstí bouřky
to ticho tíživé
co přináší
životní zkoušky
Ticho
kocovinového rána
ticho
co křičí a vyčítá
a s láskou
se v něm už nepočítá

| Moje poezie

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

9 komentářů

Hana Rypáčková 25.5.2015 08:13

Krásné a hojivé....

Soňa Prachfeldová 24.5.2015 21:53

Moc hezké, také mám podobné pocity,

Lubomír Müller 24.5.2015 08:22

Upřímná, čistá poezie, zrozená z upřímného, čistého srdce. A foto labutě kouzelné. Krásné, paní Eleno.

Marie Magdalena Klosová 23.5.2015 22:18

Ano,s tichem je to tak - je buď blahodárné,nebo zlověstné.Ať se nám dostává jen toho prvního.Díky.

Zuzana Pivcová 23.5.2015 20:33

Moc hezká báseň, rozlišující ticho vítané a nevítané. Vzpomínám, že jsem měla básničku, která také nějak říkala Mám ráda ticho, které je víc než slova.....a nemám ráda ticho, věštící samotu..... . V současnosti mě ale ticho většinou uklidňuje. Díky, Eleno.