Jsem teplomilná. Prosím nezaměnit s jiným podobným výrazem. Zkrátka jsem zimomřivá a zimu mám ráda jen z okna. Miluji jaro a probouzení přírody. Letos jsem si musela na jarní procházky dlouho počkat a jen vzpomínat:

Jak jsi krásná, vesničko v květu,
líbíš se všem, celému světu.

Narcisky z dálky žlutě září,
na bílé jabloni nepoznáš stáří.

Koncert zpěváčků v korunách stromů
a šeříky tak omamně voní,
na té cestičce vedoucí domů,
jak lehce se chodí po ní.

Krásný teploučký den mne v pátek 8. května 2015 vylákal na první letošní výlet na kole. Minulé roky jsme jezdívali s miláčkem často. Naše společná jízda na kole mívá vždy stejný scénář. On si šlape ve svém tempu a zmizí mi někde za obzorem. Po nějaké době zastaví, vydýchá se, pokochá projíždějícími cyklistkami, a když konečně zpocená dofuním v téměř infarktovém stavu, zavrtí udiveně hlavou, kde jsem se tak dlouho courala, odpočatý nasedne opět na kolo a pokračuje k cíli. A já, totálně vyčerpaná, znova jen můžu sledovat jeho vzdalování a na nějaké focení nemám ani pomyšlení. A proto jsem miláčka dnes nechala doma a vyrazila na lov sama. Samozřejmě ne s touhou ulovit jiného miláčka, ale foťáčkem zachytit tu jarní krásu. A dobře jsem udělala. Kostival, pryskyřník, šeřík, sedmikráska, pampeliška...pózovaly jak naše zralé modelky a spoušť cvakala. Kam se hrabe Saudek!

Doma jsem zjistila, že se musím Saudkovi omluvit. Úspěšnost zdařilých obrázků asi tak 1:20. Zlatý digitál! Kdybych to fotila na film, asi by mě kleplo. Několik snímků se přece jen vybrat dalo a nyní se můžete mou módní jarní přehlídkou potěšit i vy.

P.S.  Ve žlutém není tulipán, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to květ pryskyřníku a teprve až doma na obrazovce PC jsem zjistila, že ten malý brouček je mlaďoučká kobylka luční.