Při kraji polní cesty
choulí se kopretiny,
tak jako vzpomínky
v mysli mé na tebe,
můj milý.

Vzpomínka uvadá
v prachu zapomnění,
tak jako květina
u polní cesty
se na sklonku léta
v sušinu změní.

A pak stačí
jedno setkání
jeden okamžik
a vrátí se vše jak oka
mžik,
květiny rozkvetou
zazáří v bílé,
vrátí se chvíle,
co nám byly kdysi
milé.

Na co jsme již
tak trochu zapomněli
na něž nám
jen
něžnosti v mysli zbyly.
Na první pohlazení,
na první políbení,
na první
mám tě rád,
na první
chci ti lásku dát.

Však to všechno
již odvál čas
Čas první lásky
v nenávratnu
zmizel nám ...