Meteorit, mimozemšťané, nebo pokus šíleného vědce? Přesně 30. června uplynulo 104 let od záhadné události v sibiřské tajze, pro kterou se vžilo označení tunguzský meteorit. Nejméně sto hypotéz se od té doby snažilo vysvětlit, o co vlastně tehdy šlo, přesto výbuch srovnatelný s nejsilnějšími termonukleárními pumami stále představuje jednu z největších záhad minulého století.

Je ráno 30. června 1908. A. K. Kokorin, pozorovatel meteorologické stanice na řece Kežma zapisuje do staničního deníku, že na severní straně zcela jasné oblohy vidí dva velké zářivé kruhy. Jev trvá asi 4 minuty, pak se ztrácí. Krátce na to se od severu k jihu přehnal zvuk podobný hučení silného větru. Když po pěti minutách dozněl, následovalo hřmění podobné dělostřelbě a okna se začala třást. To trvalo asi dvě minuty.

Kokorinův zápis se našel v písemnostech Irkutské geomagnetické a meteorologické observatoře a nepochybně jde o jedno z nejkvalifikovanějších svědectví o události. O to podivnější je, že popisuje nikoli jeden, ale dva objekty.

Varování šamanů

Ještě zvláštnější však je, že ze sedmi set výpovědí svědků, které byly později zapsány, se ani dvě neshodují. Ani to ale není konec všem záhadám. Mnoho neobvyklých jevů totiž výbuchu předcházelo až o několik dní. Patří mezi ně například příliš silná polární záře, výkyvy geomagnetického pole a výskyt zářících oblaků. Většina domorodých obyvatel už dříve opustila oblast, protože odtud zmizela zvěř a místní šamani tvrdili, že zde dojde ke strašlivé katastrofě.

Podle záznamů seismografů došlo k výbuchu v 0 hodin 13 minut světového času. Jeho sílu později vědci odhadli na ekvivalent 10 až 40 megatun TNT, tedy přibližně tisíckrát víc než měla hirošimská atomová puma. Srovnatelné ničivé schopnosti měly až modernější termonukleární bomby. Geofyzikální stanice v Irkutsku tehdy zaznamenala výkyvy magnetického pole, jaké tehdejší vědci ještě nikdy předtím neviděli.

V pohnuté době se podařilo vypravit expedici na místo předpokládaného dopadu obrovského meteoritu až v roce 1927. Její vedoucí Leonid Kulik tu však nenašel ani meteorický kráter, ani úlomky kosmického tělesa – pouze obrovský lesní polom rozkládající se na ploše více než dvou tisíc čtverečních kilometrů. Žádné kamení z vesmíru se nepodařilo najít dodnes, přestože od té doby lokalitu zkoumaly desítky dobře vybavených expedic. Místo materiálu z vesmíru se tu našly podivné geomagnetické anomálie a další jevy, pro něž stále chybí vysvětlení...

Kometa nebo kosmická loď?

Navzdory tomu dnes většina astronomů soudí, že výbuch způsobil buď velký kamenný meteorit, nebo malá kometa. Okolnosti celé události jsou však natolik podivné, že existují i fantastičtější domněnky. Velkou pozornost vzbudil ruský spisovatel Alexadr Kazancev tvrzením, že šlo o havárii mimozemské kosmické lodi s jadernými motory. Hypotéza jaderného výbuchu má v Rusku dodnes mnoho přívrženců – a nejen mezi laiky.

Jiní soudí, že se tehdy Země srazila s kusem antihmoty nebo černou dírou, že šlo o nějaký druh tektonické aktivity, mimořádně velký kulový blesk, výbuch zemního plynu či pokus šíleného vynálezce....

Problém tunguzské události spočívá v tom, že první expedice přišla na místo dopadu příliš pozdě a byla nedostatečně vybavená. Od té doby čas dál smývá stopy a naděje na zásadní obrat ve výzkumu je rok od roku menší.

Další články autora na www.novakoviny.eu