Mezi řádky
čtu tiše tvé lži,
tvé pravdy a výkřiky.
Tvé sliby toužící zpátky.
Čtu tvé nesplněné sny,
uvězněné v objetích.
Čtu dál mezi řádky,
jak hvězdy z nebe padají.
Jak sny mě spoutají.
A nikdy se osudu nevzdají.
Až skončí čtyřicet pět let
trvající čtení,
již nebudu číst mezi řádky.
Jen nechám marně plynout
zbylý čas,
pro každého z nás.
Jen já dobře znám tvé dva
různé světy.
Jen já vím, co komu chceš
brát,
Jen já vím, co komu sama
chci dát.