Slunce hází zlaté plíšky,
pampelišky, pampelišky…

Tak začíná jedna dětská říkanka z Mateřídoušky, kterou si pamatuji z dětství.

Napadla mě při jarní procházce v parku. Z trávníků na mě svítily zlaté hlavičky pampelišek roztroušených v zeleném pažitu. Zase mne krásné jarní počasí vylákalo na odpolední procházku. V parku mně je blaze. Nad hlavou vysoké modré nebe se zlatou koulí, ze které se line blahodárné teplo a světlo.

To provokuje malé zpěváčky k dokonalému koncertu k oslavě jara. Všechno žene do květu: stromy a keře se mění v půvabné nevěsty a družičky zahalené svými křehkými květy do slavnostních šatů, aby se připojily k oslavě máje - nejkrásnějšího měsíce v roce.

Máj, lásky čas... platí nejen pro květy a ptáčky, ale i pro lidi. Na spletitých cestičkách v zeleni potkávám zamilované dvojice, líbající se pod rozkvétajícími stromy. Za ruce se vodí i starší páry a je milé je potkávat. Všude kolem vládne krása, pohoda a láska.

Je to jen malý ostrůvek poklidu v moři bouřlivých vášní kolem nás, ale je dobře, že existuje, že jej máme.